Jak správně nastavit emisivitu u termokamery

a proč máš špatné výsledky

Používání termokamery působí jednoduše. Zapneš ji, zamíříš na objekt a okamžitě vidíš teplotu. Právě v tom je ale největší problém – většina uživatelů si myslí, že to stačí. Ve skutečnosti může být měření výrazně nepřesné, často i o desítky stupňů.

Hlavní příčinou bývá špatně nastavená emisivita.

Co je emisivita a proč na ní záleží

Emisivita je vlastnost materiálu, která určuje, jak dobře vyzařuje teplo. Hodnota se pohybuje mezi 0 a 1. Čím je vyšší, tím přesnější měření termokamera poskytne.

Materiály jako beton, dřevo nebo guma mají emisivitu vysokou, a proto se měří poměrně spolehlivě. Problém nastává u kovů, zejména lesklých. Ty mají emisivitu nízkou a místo vlastní teploty často odrážejí okolní prostředí.

Termokamera pak neukazuje realitu, ale kombinaci odrazů a zkreslených hodnot.

Proč vznikají chyby při měření

Nejčastější problém nastává ve chvíli, kdy měříš lesklý nebo kovový povrch. Kamera v takovém případě nezachytí skutečné teplo objektu, ale odražené infračervené záření z okolí.

V praxi to znamená, že místo teploty trubky můžeš vidět například teplotu místnosti nebo dokonce vlastní postavy. Výsledná hodnota může vypadat věrohodně, ale ve skutečnosti je úplně mimo.

Rozdíly nejsou malé. Běžně se můžeš splést o 10 až 20 °C, v extrémních případech i víc. To už je rozdíl, který zásadně ovlivní rozhodování.

Jak získat přesné výsledky

Dobrá zpráva je, že řešení není složité. Stačí pochopit základní principy a aplikovat je v praxi.

Nejjednodušší metodou je použití obyčejné izolační pásky. Stačí ji nalepit na měřený povrch a zaměřit se právě na ni. Páska má vysokou emisivitu, takže poskytne mnohem přesnější údaj než samotný kov.

Další možností je upravit emisivitu přímo v nastavení termokamery. Moderní zařízení tuto funkci běžně mají, ale mnoho uživatelů ji ignoruje. Přitom správné nastavení může výrazně zpřesnit výsledky.

Důležitou roli hraje také úhel měření. Lesklé povrchy fungují jako zrcadlo, takže při nevhodném úhlu zachytíš odrazy místo skutečné teploty. Stačí ale mírně změnit pozici a výsledek se může výrazně zlepšit.

Reálný příklad z praxe

Představ si měření kovového potrubí. Bez jakékoliv úpravy ti termokamera ukáže například 35 °C. Hodnota vypadá logicky, ale není správná.

Jakmile na potrubí nalepíš pásku a změříš ji, dostaneš hodnotu kolem 50 °C. Najednou vidíš reálný stav a rozdíl je zásadní.

Takové chyby mohou v praxi znamenat, že problém přehlédneš, nebo naopak řešíš něco, co ve skutečnosti neexistuje.

Nejčastější chyba uživatelů

Největší problém není v samotné termokameře, ale v jejím použití. Uživatelé často spoléhají na to, co vidí na displeji, bez pochopení fyzikálního principu měření.

Termokamera ale není „magické zařízení“, které vždy ukáže pravdu. Je to nástroj, který vyžaduje správné nastavení a základní znalosti.

Shrnutí

Chyby vznikají především při měření lesklých materiálů, špatném nastavení emisivity a nevhodném úhlu snímání. Ve všech případech ale existuje jednoduché řešení, které dokáže přesnost výrazně zlepšit.

Závěr

Termokamera sama o sobě není nepřesná. Nepřesné je její použití.